Jdi na obsah Jdi na menu
 


Postřehy poprvé

10. 6. 2018

 

Motto: Humor musí být i kdyby na úplatky nebylo!

 

Před diagnózou a po ní

Před jejím určením a díky ní chcete uvidět opět světýlko v tunelu. Po ní zjistíte, že ta díra je opravdu tmavá a hluboká.

 

Prvotní sběr informací

S lékařskou zprávou v ruce sednete k PC a dočítáte z internetu, co vám

vlastně je.

Já se to dozvěděl z www.Umírání.cz.

 

Kukačka

Sedím ráno na zápraží u své kávy. Ozve se kukačka – jedna, dvě, tři, čtyři, pět..., prsty na obou rukách mi při počítání už nestačí, kukačka jede dál.

To je pro mne dobrá zpráva.

 

Třeba se ti doktoři sekli

Dopoledne bez fyzických aktivit, to mne napadají podobné myšlenky. Potom jdu v poledne dvě stě metrů do obchodu a zpět. A nesekli se. Protože jsem si zapomněl doma peněženku, projdu se ještě jednou tam a sem. Opravdu se nesekli.

 

U zubaře

Při nasazování nových zubních protéz mi řekl můj doktor: „Jeden z mých pacientů už je má dvacet let. Pane Pečenko, když se o ně budete řádně starat, tak vás ty zuby přežijí.“ Jak může on, zubař vědět mou diagnózu? No, aspoň jednomu lékaři jsem udělal radost, že má stoprocentní pravdu.

 

Pivní pravdy

Tělo má jít do hrobu zhuntovaný.“

Co nás nezabije, to nás posílí!“

Žijte každý den tak, jako by to byl váš den poslední.“ (Jednou se určitě dočkáte.)

"Bavte se s volem o sobotě, když jde v pátek na zabití."

 

Jak můžu věřit socanům?

Já tu sviňu porazím“, říkal závěrem svého života ministr Pavel Dostál. Neporazil. Dá se socdemákům věřit?

 

V poradně

Vše, co byste nejraději o své nemoci ani nechtěli vědět.

 

Útěcha - přece jen něco

Postupně vám odejdou všechny svaly, ale hlava, ta vám do poslední chvíle bude fungovat!“ Tak to budu mít v přímém přenosu.

 

Kontrola dýchání

Je to důležitá činnost. Kdo se jí nevěnuje, může se ve spánku náhle a nečekaně udusit. Veškeré péči navzdory. A to je od nemocného nezodpovědné. Takovýto konec bývá plánován na daleko později.

 

Balení léků

Jak se mám dostat do balení tablet, když si nezapnu ani knoflíčky u košile?

 

Členem privátního klubu

Před pěti lety jsem se stal jedním z těch, které zasáhl blesk (skoro). Bylo to sice půl metru ode mě, ale výživné a nezapomenutelné to bylo, kromě pár modřin od třísek zasaženého dubu, bez následku.

Před dvěmi lety jsem byl jedním z 2500 lidí, kterým je u nás každoročně diagnostikován melanom kůže, naštěstí po vyříznutí a rozboru, patřím k těm dvěma tisíckovám, co měli štěstí a přežili to, na rozdíl od té pětiny, co měli holt smůlu.

A od letoška jsem členem privátního klubu, v Česku je prý nás jen šest stovek, ve světě snad přes čtyři sta tisíc. Členství prý trvá nadosmrti.

 

Mezi fotbalisty

Podle dlouhodobé studie, toto onemocněním prý postihuje dost často fotbalisty. Já tedy fotbalista jsem, ale jen ten televizní. Když v TV vidím, co naše reprezentace hraje, chápu, že se z toho leckdo z fanoušků roznemůže. Ale že zrovna já? V dětství mě kluci brali do mužstva jen když byl na jedné straně lichý počet hráčů a to ještě furt cosi pořvávali o „olšovejch nohách“ a prý kopu jen nějaký „bodlo“. A najednou jsem mezi nima.

 

S kým budou slavit příště?

Když slavili Svaťa se Zdenkem svoje padesátiny, sedělo nás u stolu také pár kamarádů s partnerkami. Letos jsou S+Z pětapadesátníci, pár chlapů nějak ubylo a ubývá. To by mě zajímalo, jestli to tak půjde dál, s kým budou vlastně slavit své šedesátiny?

 

Ideální dárce

Výsledky krevních testů: mé ženě skočilo několik položek do červených čísel. Moje výsledky jsou v normálu. Její jsou léčitelné. Já jsem ideální dárce orgánů.