Jdi na obsah Jdi na menu
 


Čím jsem chtěl být

2. 12. 2017

photo0226.jpgJako předškolák jsem chtěl být nejdříve kosmonautem (v té době vyletěl do vesmíru J.Gagarin), potom pohraničníkem (to léto jsme byli s rodiči na odborářské rekreaci na Šumavě), ale nakonec prodavačem. Tatínek mého kamaráda Honzy Chytky byl totiž vedoucím potravin u nás v městské čtvrti. A zatímco já musel mít na rohlík 30 haléřů a na lízátko 25, Honza si prostě zašel za tátou a měl to zadarmo, tedy to jsem si tehdy myslel. A když se u nás objevily první americké žvýkačky za tři koruny a to ještě jen pod pultem, byla moje volba budoucího povolání zpečetěna. Devět let školní docházky vše poněkud zamíchalo a já tak od učňovských let v mých patnácti, strávil čtyřicet let v tiskárně. Časem jsem přestal být obchodní profesí unešen a to z vyprávění naší kamarádky pracující v obchodě s textilem, tak taková představa, skládat třeba denně kupu triček či halenek rozházených po zákaznících, by byla pro mne docela noční můrou. Pozorujíc i dění v našem obchodě, zjistil jsem, že být zde prodavačkou také asi není zrovna procházkou růžovým sadem. Jednak i tím, že vlastně prodává u nás i Radíkovicích, což znamená neustálé přesuny sebe i zboží mezi těmito dvěmadscn6937.jpgmama-a-tata.jpg body.

 

 

 

I takové situace musí naše prodavačka Iveta zvládat, to když si máma Ditušky musela odskočit ven do kočárku pro peněženku

 

 

 

Že jsou Iveta a Petr Krejčovi také oporou boharyňského dění u hasičů je známou pravdou, tak jako, že jsou fanoušci Kabátu a sportu. Ale občas si někteří sousedé v naší obci dobírají Petra, skalního fandu hradeckého Mountfieldu, třeba tím, že vyvěsí u svého domu vlajku Komety. Což mu (asi nejen jemu) nedělá moc dobře. Ale až se stane Mountfield příští rok Mistrem, může mi to oplatit, abych zjistil, jaké to je.