Jdi na obsah Jdi na menu
 


Luční koník na vlastní oči

20. 6. 2018

konik2.jpg

 

 

Přírodopisná exkurze do Litíče.

 

 

 

 

 

konik1.jpg

Kobylka zelená (Tettigonia viridissima), zvaná luční koník, je jedním z největších zástupců hmyzu u nás. Větší je pouze kobylka sága (Saga pedo) vyskytující se vzácně na jižní Moravě. Patří do starobylého hmyzího řádu kobylek (Ensifera).

Kobylka zelená má ráda slunné, suché louky, najdeme ji i na keřích a stromech.  Tělo kobylky zelené je až přes 4 cm dlouhé a barvu má doslova trávovou, proto ji v hustém porostu sotva spatříme. Od sarančete ji nejsnáze odlišíme podle velmi dlouhých a tenkých tykadel.

Nohy, které skáčí i slyší

Ke skákání je uzpůsoben třetí pár nohou, čili velmi dlouhé, speciálně tvarované končetiny se silným stehnem.

První pár nohou zase nese sluchové ústrojí – takzvané tympanální orgány. Nacházejí se v holeni, takže o kobylkách lze tvrdit, že poslouchají kolenem. Tedy přesněji otvůrkem opatřeným bubínkovitou membránou, který se nachází těsně pod kolenem.

Kobylky slyší dobře – u hmyzu takto složité sluchové orgány nenacházíme často. Potřebují je na vzájemné dorozumívání. Samečci cvrkáním, stridulací, lákají samičky k rozmnožování, přičemž každý druh kobylek vydává zvuk odlišný, druhově specifický. Samečci kobylek cvrčí třením předního páru křídel, která jsou kožovitá – nikoli blanitá – o sebe. Sbor samečků nejvíce koncertuje k večeru a v noci, ale často začíná již v poledne.